Historie

Doba, ve které Víceměřice vznikly, spadá do začátku vyvrcholení feudální společnosti. O feudální venkov se dělili panovník, světští a na Moravě největším dílem církevní feudálové. Poddaný lid byl jejich majetkem, byl prodáván a kupován jako zboží společně i s panstvím k nemuž patřil. Bez svolení vrchnosti se nemohl ani vystěhovat, ani přistěhovat a byl povinen pro ni pracovat.
Ve 13. stol. byly Víceměřice rozděleny mezi několik majitelů. Roku 1348 darovala paní Herka z Vicoměřic jakési Zbyňce 1 1/2 lánu a Čeňkovi 2 lány ve Vicoměřicích. Kolem roku 1368 měl ve Vicoměřicích Zdeněk z Kokor nějaký majetek. Roku 1371 odstoupil Jan z Vicoměřic svůj majetek ve Vicoměřicích Bohuslavovi z Kokor. Čeněk z Pulic prodal Zbyňkovi z Dřínova 3 lány tamtéž.

Roku 1373 přenechala Těšna z Vicoměřic svůj dvůr ve Vicoměřicích a 3 kopy ročního platu bratřím Janu a Mikulášovi z Vicoměřic. Roku 1385 bratři Jan a Čeněk z Vicoměřic přenechali Zbyňkovi z Dubčan od Ludeře z Ivaně 3 kopy ročního platu ve Vicoměřicích. Roku 1407 připomíná se Štěpán, příjmím z Vicoměřic. Téhož roku Všebor z Dubčan prodal Václavovi ze Zvole 6 1/2 lánu a 1 podsedek ve Vicoměřicích.

Čeněk z Vicoměřic vlastnil ve Vicoměřicích svobodný dvůr. Zdenka, vdova po Štěpánovi, prodala Sprinclovi z Vicoměřic svůj dvůr ve Vicoměřicích se zahradou. Čeňkovi z Vicoměřic, který vyplatil ze zástavy od Václava ze Zvole 6 1/2 lánu a 2 podsedky ve Vicoměřicích. Po smrti tohoto Čeňka a Zdenky staly se Vicoměřice majetkem krále Ladislava. Roku 1456 daroval král Ladislav dědičně Vicoměřice se dvorem, oborou a pustou tvrzí bratřím Janovi a Benediktovi z Bělkova. Rodu z Bělkova zůstaly Vicoměřice až do roku 1530, kdy Mikuláš Pražma z Bělkova vložil Mikulášovi z Brníčka do desek zemských vesnice Vicoměřice, Políčka a část Doloplaz, což po něm zdědily jeho dcery Kateřina, Johana a Eliška.

Roku 1558 odstoupily tyto dědičky svůj majetek Matyášovi Ořechovskému z Honbic. Tento vložil jej roku 1590 do desk zemských a prodal Kryštofovi Půhončímu z Půhonu, svobodnému pánu z Rabs a tento jej vložil do desk zemských spolu se statkem mořickým Frydrichovi staršímu ze Žerotína v ceně 44.000 zlatých moravských. Od Frydricha staršího ze Žerotína koupil statek Jan Dyonisus ze Žerotína, tento jej však vložil do desk zemských roku 1604 Václavovi Žálkovskému ze Žálovic.

Rod Žálkovských držel Vicoměřice během 17. století. Okolo roku 1680 byl majitelem Jiří Protivec ze Žálkovic a od roku 1699 vlastnil Vicoměřice jeho bratranec František Matyáš ze Žálkovic, který jej odporučil poslední vůlí ze dne 17. listopadu 1704 svým synům Jiřímu Bedřichovi, přísedícímu zemského práva, a Janu Milotovi, zemskému podkomořímu, rytířům Žálkovským. Tito prodali 1. července 1732 Marii Alžbětě, vévodkyni ze Schleswig-Holštýna Víceměřice s nově postaveným zámkem, dvorem, pivovarem, sušírnou, sladovnou, mlýnem, ovčírnou, novou hospodou, chmelnicí, palírnou a koželužnou, ves Políčka a části městečka Dědic, tak jak je jejich děd již roku 1683 ze zástavy od kláštera Všech svatých v Olomouci vykoupil, za 29.400 zlatých rýnských. Od té doby byly Vicoměřice spojeny s panstvím Kojetínským.

Proti tomuto prodeji podala odpor Eliška Berková z Žerotína u soudu, ale její protest byl zamítnut. Žálkovští, původně evangelíci, po bitvě bělohorské přestoupili na katolickou víru. Jeden z nich - Jiří Protivec Žálkovský ze Žálkovic - vydal roku 1689 knihu o umučení Jana Sarkandra /Tortura seu elongium Joannis Sarkandri/. Za nich byla také postavena socha sv. Jana u zámecké zdi. Rod Žálkovských vládl nad Víceměřicemi až do roku 1732.

Poslední vůlí z 22. dubna 1744 zdědila Vicoměřice nejstarší dcera Marie Alžběty, Marie Terezie, kněžna z Oettingen-Spielberku, a tato poslední vůlí z 13. července 1745 odkazuje svůj majetek nezletilým dcerkám Leopoldině a Eleonoře. Majitelkou Viceměřic a celého statku se stala Leopoldina, provdaná kněžna z Kounic-Rittberku. 14. srpna 1794 odkázala svůj majetek své dceři Eleonoře, která se brzy provdala za 22-letého knížete Klementa Metternicha. V roce 1825 dědí statek kojetínský i s Víceměřicemi jeho syn Viktor kniže Metternich. Roku 1829 po jeho smrti se stává majitelkou jeho sestra Leontina, hraběnka Sandorová, provdaná za uherského hraběte Sandora. Dcera hraběnky Sandorové Paula se provdala za nevlastního strýce Richarda, syna Metternicha a 1861 Víceměřické panství zdědila.

Po smrti vévodkyně Pauly se v roce 1921 stává majitelkou panství Žofie, kněžna z Oettingen-Spielbergu, pravnučka kancléře Metternicha. V řijnu 1921 bylo Víceměřické panství na návrh pozemkového úřadu zabaveno. 12. července 1924 se stává majetkem řepčínských sester dominikánek, které v zámku zřídily ústav pro slabomyslné.